ŽÁKOVA HORA
Žákova hora (810m) je výrazným vrcholem Žďárských vrchů. Nachází se 2 km severovýchodně od osady Cikháj a 3 km jihozápadně od Devíti skal. Jméno vrchu je odvozeno od pověsti o žácích, chovancích žďárského kláštera, kteří v hvozdnaté samotě hory zabloudil a už se nevrátil.
Již od roku 1933 je zde chráněn výjimečně dobře zachovaný zbytek listnatého pralesa. Převládajícím druhem je buk lesní, často se vyskytují javory a vzácněji i další druhy listnatých stromů, místy pak roste smrk ztepilý. Jedle bělokorá, která v minulosti bývala druhou hlavní dřevinou pralesa, se nyní vyskytuje pouze při okrajích rezervace.
Chráněné území bylo v roce 1990 podstatně rozšířeno a zařazeno do nejvyšší kategorie národní přírodní rezervace, proto je vstup do pralesa zakázán. Podobně jako v případě šumavského Boubína však můžete prales obejít po značených cestách a zpevněné lesní stezce.
SRAŽENÁ VODA
Bifurkací se nazývá takové rozdvojení vodního toku, při němž každé z ramen odtéká do jiného povodí. K tomuto jevu dochází vzácně na velmi plochých rozvodích. Nejvýznamnějším bifurkačním územím na Vysočině je Radostínské rašeliniště. Mnohem zřetelněji je však tento jev patrný v místě zvaném U Sražené vody, které se nalézá při modré značce 1,5km východně od Cikháje.
Pramenný tok Svratky zde byl z důvodu posílení vodních děl v Cikháji a ve Světnově uměle převeden do povodí Sázavy. Součástí vodního kanálu byl jednoduchý systém stavidel, kterým bylo možné podle potřeby usměrňovat odtok do jednoho z obou povodí. V současné době je místo upravené tak, že voda trvale odtéká současně do obou povodí. Protože Svratka náleží k úmoří Černého moře a Sázava k úmoří Severního moře. Takto rozdělené vody se už nikdy nesetkají.
CIKHÁJ
Odlehlá vesnice Cikháj byla jedním z hlavních středisek partyzánského hnutí za druhé světové války na Vysočině. V jejím okolí působila brigáda M. J. Husa a oddíly Zarevo, Kirov, Jan Kozina a Vpřed. Činnost partyzánů připomíná památník umístěný na okraji lesa při modré značce do Vojnova Městce. Obyvatelům Cikháje, kteří partyzánům pomáhali, hrozilo neustálé nebezpečí. V lednu roku 1945 byl fašisty vypálen dům pana Vaise, ležící asi půl kilometru severně od vesnice na okraji lesa. Po válce byl obnoven a jeho minulost nyní připomíná znak partyzánské brigády, umístěný na stěně stavení. Na samém konci války okupanti plánovali zničení celé vesnice a popravu pěti osob, k čemuž naštěstí již nedošlo. Památkami Cikháje je pěkná kaplička krytá šindelem a boží muka z roku 1700. Okolím vede naučná stezka z Tisůvky do žákovy hory.
TISŮVKA
Přibližně 1,5 km severozápadně od Cikháje se vypíná zalesněný kopec Tisůvka. Na jeho vrcholku je 58 metrů dlouhá a až 15 metrů vysoká skalní hradba, chráněná jako přírodní památka. Při troše opatrnosti je možné na ni vystoupit. Na Tisůvku vedou z Cikháje dvě značené cesty. Pohodlnější je přístup po červené značce, půjdete-li po trase naučné stezky, připravte se na velmi strmé stoupání. Tato varianta se rozhodně nehodí pro cyklisty nebo běžkaře.
FRYŠAVSKÝ KOPEC
Za druhé světové války se v hlubokých lesích Žďárských vrchů skrývalo mnoho partyzánů. Jedním z takových míst byl Fryšavský kopec. Krátká odbočka značené turistické cesty vás dovede k místu, kde býval opěrný bod partyzánské brigády Mistr Jan Hus. Dnes je na tomto místě památník a zvolna chátrající replika partyzánského srubu.
DEVĚT SKAL
Nejvyšší vrchol Žďárských vrchů je současně i nejrozlehlejším skalním uskupením na Českomoravské vrchovině. Rulové skály tu vytvářejí tři hřebeny s devíti věžemi a další tři menší bloky. Na hlavní vrchol je možné snadno vystoupit po odbočce turistické značky, ostatní skály, jejichž výšky dosahují až 15 metrů, jsou přístupné pouze pro horolezce. Na jejich úpatí se nachází přibližně 80 metrů dlouhý balvanový proud.
Budete-li z Devíti skal sestupovat po modré značce směrem na Křižánky, dojdete po půl kilometru k 650 metrů dlouhému pásmu jedenácti skal a skalek. Poslední z nich, 28 metrů vysoká Bílá skála, je jednou z nejkrásnějších na Vysočině a byla vyhlášena za přírodní památku.
VELKÉ DÁŘKO
Velké Dářko je největším rybníkem Českomoravské vrchoviny a známým rekreačním místem. Za horkého letního dne vás nepochybně vyzve k celodennímu lenošení. Zvedne-li se vítr, je rázem celá jeho hladina plná plachetnic a windsurfingů. Nebude-li počasí na koupání, vydejte se po naučné stezce vedoucí kolem dokola Velkého Dářka. Rybník, lesy a především rašeliniště na jeho březích mají severský charakter, pozorný turista tady spatří řadu zajímavostí.
Nedaleko Velkého Dářka leží vesnice Škrdlovice, proslavená díky sklárně a výrobě uměleckého a užitkového hutního skla. Dalším námětem na kratší vycházku či projížďku na kole je trochu vzdálenější Polnička, na jejímž okraji se nachází restaurace Salon expres Vagon s řadou milých atrakcí pro děti. Botanikům doporučujeme návštěvu přírodní rezervace Pod Kamenným vrchem s výskytem celé řady chráněných rostlin. Žďársko nabízí výborné podmínky pro běh na lyžích, rolbou nebo skútrem upravené trasy naleznete mezi Škrdlovicemi, Račínem a Žďárem nad Sázavou.
NÁRODNÍ PŘÍRODNÍ REZERVACE DÁŘKO
Západně od rybníka Velké Dářko se rozkládá velké a hluboké rašeliniště. Je porostlé borovým lesem, který je tvořen borovicí blatkou, borovicí lesní a jejich kříženci. Místy, zvláště při okrajích, rostou i břízy a smrky. V podrostu převládají rašeliníky, ostřice, suchopýry, borůvky, brusinky, vlochyně a klikvy. Na zachované přírodní prostředí je vázán výskyt mnoha vzácných živočichů. Území je chráněno již od roku 1933 a patří mezi nejstarší rezervace na Vysočině.
Vstup do chráněného území není povolen, ale po jeho východním okraji prochází trasa naučné stezky. Z ní si můžete utvořit velmi dobrou představu o zdejší přírodě.
RADOSTÍNSKÉ RAŠELINIŠTĚ
Možná jste už také někdy zažili okamžik překvapení, kdy jste se vypravili obdivovat krásy rašeliniště, a místo neprostupné hluboké bažiny jste nakonec objevili jen vlhkou louku nebo podmáčený les. Hledáte-li místo, kde je na první pohled více než zřejmé, že každý krok je velice nebezpečný, pak vás určitě nezklame Radostínské rašeliniště. Uprostřed plochého území spatříte malé zavodněné sníženiny s ostrovy obnaženého dna, to vše prorostlé bujnou směsí bahenních rostlin, v níž dominují rašeliníky a suchopýry. Divoký vzhled močálu je však do jisté míry způsoben těžbou rašeliny, která tu probíhala před první světovou válkou. Po jejím ukončení vytěžené plochy opětovně překryla rozplavená rašelina a v současnosti probíhá přirozená obnova společenstev. Vstupovat do rašeliniště vám rozhodně nedoporučujeme. Nemuselo by to s vámi dobře dopadnout, vždyť jeho hloubka dosahuje přes 3 metry. Navíc bylo toto území vyhlášeno za národní přírodní rezervaci, v níž je pohyb mimo značené cesty přísně zakázán. O nic však nepřijdete, naučná stezka vás dovede až k vyhlídkové plošině, ze které dobře uvidíte nejzajímavější část rašeliniště.
DOUBRAVNÍK-PADRTINY
Názory odborníků na to, co je a co není botanicky mimořádně hodnotné území, prošly v posledních letech pozoruhodným vývojem. V roce 1994 vznikla celoevropsky významná iniciativa nazvaná Planta Europa. Jejím cílem je vytvoření společné strategie ochrany rostlin v Evropě a identifikace botanicky nejcennějších území. Takových bylo v české republice nalezeno celkem 75, pouze dvě se však nachází v kraji Vysočina. Je to Mohelenská hadcová step a dosud naprosto neznámá lokalita nazvaná Doubravník-Padrtiny. Jedná se o 3 km dlouhý, ale jen 100 až 200 metrů široký pruh luk, pokrývající nevýraznou stráň a její úpatí.
Ještě větším překvapením je důvod výběru této lokality – vyskytuje se tu totiž nejvýznamnější populace mokřadních pampelišek ve střední Evropě. Rozeznat tyto vzácné pampelišky od těch obyčejných, které tu taky rostou, je krajně obtížné, ale můžete se o to aspoň pokusit. I jinak tu milovník rostlin má co objevovat. Na stráni, jejímž geologickým podkladem je opuka, se vzácně vyskytuje hořeček mnohotvarý a hořeček brvitý, na podmáčených místech roste zajímavá vlhkomilná květena. Botanicky významné území Doubravní-Padrtiny se nachází jižně od vesnic Radostín a Hluboká. Ve střední ho protíná silnice do Vepřové, jižním okrajem západní části vede modře značená turistická stezka k rybníku Doubravník.
ŠKRDLOVICE
Obec Škrdlovice se nachází v severní části okresu Žďár nad Sázavou na Česko moravským pomezí. Je položena ve vrcholové části Českomoravské vrchoviny, v centrální části CHKO Žďárské vrchy, v nadmořské výšce 650 m n. m.
Škrdlovice proslavila místní sklárna, která vznikla v roce 1941 a vyrábí umělecké užitkové hutní sklo. Chcete-li si ze své návštěvy Žďárska odvést hodnotný suvenýr, pak navštivte zdejší podnikovou prodejnu nalézající se u vchodu do závodu. Další sklárna je v sousedním Karlově.
Vaši pozornosti by neměla uniknout památná lípa velkolistá s obvodem kmene úctyhodných 635 cm a kaple svatých Cyrila a Metoděje. Střecha moderní stavby z let 1997-1999 má podobu rozevřené knihy, mezi jimiž listy vystupuje biskupský kříž. Autorem návrhu je Ing. arch. Mojmír Kyselka, autorem vitráže a interiéru Jaroslav Matouš, vlastní realizaci provedl Bohuslav Polanský.
POD KAMENNÝM VRCHEM
Mnohem častější než hluboká rašeliniště s borovicí blatkou jsou na Vysočině vlhké rašelinné louky. Jednu z nejkrásnějších najdete asi 2 km jižně od Velkého Dářka vpravo od červené značky za Kamenným rybníkem. Na této lokalitě, která je chráněná jako přírodní rezervace, se vyskytují všechny typické druhy rostlin a živočichů vlhkých luk. Za všechny jmenujme aspoň atraktivní prstnatec májový a půvabnou violku bahenní. Nejvhodnější doba k návštěvě louky pod Kamenným vrchem je druhá polovina května. Dbejte však jisté opatrnosti, neboť na sušších místech se může vyskytnout zmije obecná.
POLIČKA
Polnička bývala významným střediskem výroby a zpracování železa. Železárny, které ve druhé čtvrtině 19. století patřily k největším u nás, se proslavily kvalitou svého zboží, vyráběly se tu kolejnice a později i zbraně. Vinou vyčerpání zásob dřeva a vhodných rud však vzkvétající podnik již v roce 1865 zanikl a dnes po něm nezbyla ani stopa.
Rodiny s dětmi, které přes Polničku jedou na kole od Velkého Dářka do Žďáru, se rozhodně musí zastavit u výletní restaurace Salon Expres Vagon na severním okraji Polničky. V řadě atrakcí pro děti většinou zcela jednoznačně vítězí projížďka vláčkem po 300 metrů dlouhé úzkokolejné železnici.